Trvalá udržitelnost vstupuje do našich životů a stále častěji přemýšlíme o tom, jak nebýt přírodě přítěží. Třídíme odpady, mikrotenové pytlíky nahrazujeme těmi plátěnými, používáme ekologicky šetrné prostředky. Vědomě upřednostňujeme nákup oblečení buď z druhé ruky nebo z recyklovaných textilních materiálů. Jak se ale v recyklovaných materiálech zorientovat? Jak a za jakých okolností vzniká recyklovaná bavlna nebo polyester a je recyklace textilu opravdu šetrná k životnímu prostředí?
Bavlna a polyester
Mezi nejčastěji používané materiály v textilním průmyslu patří hlavně polyester a bavlna. Oba mají z hlediska ekologie své pro a proti. Bavlna je přírodního původu, pěstuje se na plantážích od tropických oblastí po teplé oblasti mírného pásu. Její pěstování je podporováno velkým množstvím pesticidů a herbicidů, které zatěžují půdu, potažmo vodní zdroje. Bavlna je zároveň plodinou velice náročnou na spotřebu vody.
Polyester je naproti tomu syntetická látka prakticky nerozložitelná (minimálně v řádu pár stovek let), která je původem z ropy (tedy neobnovitelného zdroje). Při svém zpracování je doprovázena celou řadou procesů, které produkují emise skleníkových plynů. Uvádí se, že tričko z polyesteru jich vyprodukuje až dvakrát více než tričko bavlněné.
Polyester i bavlna při následném zpracování prochází náročným barvením (rovněž odbarvováním). V obou případech dochází při tomto procesu ke znečišťování vody a představuje tak potenciální zdravotní riziko jak pro dělníky, kteří pracují přímo v továrnách, kde k barvení dochází, tak pro obyvatele minimálně blízkého okolí.
Organická bavlna
V módním průmyslu se z hlediska ekologie mluví o tzv. udržitelných materiálech. Těmi se zpravidla rozumí materiály, které prošly recyklací a nebo organické materiály jako je např. organická bavlna. Organická bavlna je pěstována bez použití jakýchkoli chemických hnojiv či pesticidů a nesmí být geneticky modifikována, což ovšem znamená větší riziko nemocí plodin a menší výtěžnost. Aby bylo možné vypěstovat stejné množství bavlny jako v případě standardní bavlny, je proto nutné plodiny pěstovat více, což znamená spotřebu větší zemědělské plochy. Rovněž je potřeba mít na paměti, že i organická bavlna je následně průmyslově zpracovávána a prochází stejným procesem jako bavlna normální – tzn. chemickým bělením, barvením atd.
Příroda stále trpí
Polyester sice není tak náročný na údržbu (praní při nižších teplotách, relativní odolnost vůči skvrnám) a existuje metoda jeho zpětné recyklace na nová vlákna. Ovšem studie týkající se poměrně nového tématu znečišťování vody a ovzduší mikroplasty naznačují, že hlavním původcem těchto částic může být textil, a to konkrétně vlákna ze syntetických materiálů, jako je právě například polyester. Tyto částice jsou emitovány jak při jeho výrobě, tak při následném používání a praní nebo zpracování na nová vlákna. Podle dat společnosti Orb jsou k nalezení až v 83% světové kohoutkové vody. Pokud ovšem polyesterový produkt není recyklován a vyhodí se rovnou do komunálního odpadu, na skládkách se nerozloží minimálně v průběhu následujícího století, protože jde o druh plastu. Nelze tedy jednoznačně říci, jestli je ekologičtějším řešením polyester, běžná nebo organická bavlna, protože každá z těchto látek zatěžuje životní prostředí jiným způsobem.
Informace v článku pocházejí od Daniely Kadlečkové, která se tématu recyklace v textilním průmyslu věnovala ve své bakalářské práci.
© Napsáno pro blog.svetprize.cz